Logo webu
Česká verze
Přejít na Slovenskou verzi
Otevřít vyhledávání
Otvoriť menu

Budíte se kvůli žízni? Může jít o banalitu, ale také závažný problém

Žízeň můžeme velmi zjednodušeně charakterizovat jako pocit potřeby příjmu tekutin. Tuto potřebu ovlivňuje a řídí především část našeho mozku nazývaná hypotalamus. Buňky v něm umístěné jsou v neustálém kontaktu s protékající krví, u které kontrolují její složení. Je-li v krvi přítomná vysoká koncentrace rozpuštěných látek, vyšlou tyto buňky signál, že je potřeba krev naředit vodou. A my tak pocítíme potřebu napít se.

Kolik tekutin lidské tělo potřebuje?

Jak by měl vypadat pitný režim dospělého a zdravého člověka? Ideální je, pokud si příjem tekutin vypočítáme na základě jednoduché rovnice. Na 15 kilogramů hmotnosti potřebujeme 500 mililitrů tekutiny. Z toho jednoduše vypočítáme, že například ženě, která váží šedesát kilo, by mělo stačit vypít 2 litry vody.

Čistá voda je základ

A jaké tekutiny máme na mysli? V první řadě jde samozřejmě o čistou vodu, kterou můžeme doplnit zelenými či bílými čaji, zeleninovými nebo ovocnými šťávami. Spoustě z nás ovšem kohoutková voda tak úplně nevoní. A to doslova. Chuť kohoutkové vody totiž ovlivňuje celá řada látek a minerálů. Problémem je například chlor, který vodě propůjčuje typický chlorový zápach a nevábnou chuť. S kvalitou, ale i chutí vody však může pomoci filtrační konvice Laica. Zbaví vodu typického chlorového zápachu, vodního kamene, těžkých kovů jako jsou olovo, zinek a měď, ale také nebezpečných mikroplastů.

kolik telo potrebuje tekutin

Nadměrná žízeň

Drtivá většina zdrojů hovoří o pitném režimu, který řada z nás podceňuje. Už se ale nemluví o problému opačném – nadměrnému pocitu žízně. Pokud vás žízeň budí během noci, nepropadejte panice. Tělo potřebuje více vody ve chvíli, kdy bojuje s nějakým onemocněním, horečkou anebo po náročné fyzické aktivitě. V takovém případě vás během noci nemusí zdržovat časté procházky do kuchyně pro vodu. Jednoduše si k posteli postavíte večer naplněnou sklenici. Za zvýšený pocit žízně ale může také sucho nebo nadměrné teplo v místnosti či konzumace většího množství soli. Právě sůl totiž bývá tím nejčastějším spouštěčem pocitu žízně. Češi obecně solí více, než je zdrávo. Vždyť denní doporučenou dávku, která činí asi 2 – 4 gramy soli, překračujeme téměř trojnásobně! A to je problém.

Žízeň a sůl jdou ruku v ruce

Nadměrná konzumace soli totiž spouští celou řadu závažných onemocnění. A nejde jen o vysoký tlak anebo kardiovaskulární nemoci. Pokud je v těle soli nadbytek a vyměšovací systém ji nestačí vyloučit, dochází k otravě, která může skončit i smrtí. 

Konečné stádium obvykle provázejí tři druhy příznaků:

  • Mezi první příznaky nadměrného solení patří funkční poruchy jater, ledvin nebo kůže
  • Pro druhé stadium je typické selhávání orgánů a bílkovina v moči.
  • Třetí stadium se projevuje nálezem bílkovin, močových válců, červených krvinek a hnisu v moči, což jsou všechno známky závažného poškození ledvin. 

Jste zdraví, nepotíte se a málo solíte? 

V případě, že jste neprodělali žádné onemocnění, nevěnujete se náročnější fyzické aktivitě, sůl se ve vašem jídelníčku objevuje jen poskrovnu, a přesto pociťujete neovladatelný pocit žízně, zpozorněte. Časté noční či denní pití totiž může poukazovat na vážný zdravotní problém. Svou roli zde může hrát i psychika, člověk totiž může trpět tzv. psychogenní žízní. S tou se potýkají lidé vystavení velké stresové zátěži či lidé s duševními poruchami, jako je neuróza, psychická labilita, schizofrenie a další.

diabetes

Žízeň a časté močení? Pozor na cukrovku!

Pokud neuhasitelný pocit žízně doprovází také časté nucení na toaletu, může jít o důsledek neléčené cukrovky. Nebezpečná je také tzv. „žíznivka“ (diabetes insipidius), která ale nemá nic společného se zmíněnou cukrovkou, byť k tomu název nemoci svádí. V takovém případě se člověku nedostává antidiuretického hormonu, za jehož výrobu je zodpovědná část mozku. Vznik a rozvoj žíznivky může být spojen s úrazy hlavy nebo s nesprávnou činností ledvin. V obou případech je potřeba neprodleně navštívit lékaře, aby stav pacienta posoudil, případně mu nasadil odpovídající léčbu.


Pošlete článek známému